Jak důležité je mítí vizi

Často slýcháme, jak nějaký člověk, třeba vůdce, politik či podnikatel, má vizi a tu se snaží naplňovat. Slovem vize, ale není myšlen cíl, jak se často plete. Vize, tak jak o ní budu psát, není snížit daně, mít do tří let určitý podíl na trhu, prodat úspěšně firmu či si koupit dům. Tohle jsou všechno nějaké konkrétní cíle, které zas pominou či se po dovršení musí zvednout laťka, aby bylo zas kam směřovat. Firma, lid, vláda i konkrétní člověk na nich postavení se stále za něčím pachtí, ale spokojení ve výskledku nejsou, o to hůře, když se cíle nedaří v termínu naplňovat.

Opravdovou vizí je vysněný stav, něco co trvá a v podstatě nikdy nekončí práce s jeho naplňováním. Ideální příklad je již lehce opotřebená vize světového míru. Vůdce, stát, společenství, co tuhle vizi má a jde za ní, se každý den snaží ji naplňovat a činí kroky, které k tomu stavu směřují i když je jasné, že stačí málo a může se to celé zbortit a bude se muset začít znova.

Tak jako je to u národů či vlád, tak i každá správná firma by takovou vizi měla mít a nemusí to být ani vysoké cíle, které změní svět. Stačí úplně normální a “přízemní” vize ve stylu: chceme být nejlevnější elektro ve městě či v zemi. Je to nikdy nekončící stav, protože boj o přežití v době hyperkonkurence a zvyšujících nákladů není lehký a každý den musí takový podnikatel činit kroky, aby firma přežila a byla opravdu nejlevnější a tomu vše podřizovat: styl prodeje, tlak na efektivitu, tlak na dodavatele, osekání všeho, co zvedá zbytečně cenu. Vize je jasná v tom elektru všem a pokud je firma šikovná, tak i zákazníkům. Vědí, že ve firmě nedostanou přidanou hodnotu a že speciální služby najdou u konkurence či za příplatek, ale pokud jim jde jen o tu cenu a nic jiného je nezajímá, tak je to firma pro ně.

Mít takovou vizi je ale jedna z nejtěžších věcí. Není to o tom, že si sedneme a řekneme: “Tak a teď budeme našim zákazníkům dávat největší přidanou hodnotu, co je možná.” Vyškolíme pár prodavačů, dáme ke kávovarům zdarma kafe, dopravu zdarma a vyrobíme luxusně vypadající letáky. Musíte tak totiž konat úplně u všech činností ve firmě a to hlavně bez přestávky. Jednou polevíte, jednou se vzdáte vaší vize a můžete pomalu začínat nanovo. Ano, chyba se stane. Prodavač špatně zareaguje, balík odejde pozdě, zboží přijde porouchané, ale pokud firma naplňuje poctivě svoji vizi, tak je schopná obratem zareagovat, problém vyřešit a hlavně ho minimalizovat do budoucna.

Vize prostě je a nebo není. Nedá se to ošidit, protože časem vyjde pravda najevo. Obchod, co o sobě tvrdí, že je nejlevnější, ale ve vyhledávačích je stále někde dole, je tak akorát pro smích. Firma, co staví na kvalitním servisu zákazníkům a na Heuréce má, že ji doporučuje jen 80% zákazníků, asi nemá své procesy v pořádku, když každá pátá objednávka je problémová.

V našem obchodě (prodej počítačových her) jsme si v začátcích dali do titulky “Váš herní přítel”. Bylo to hodně začátečnické a marketingově možná méně obratné sdělení, také jsme o něčem jako vize nevěděli a ten slogan vyšel tak nějak sám. Chtěli jsme prostě v pár slovech zákazníkům řici, že pro ně uděláme maximum a že jsou pro nás důležití jako přátelé. A to jsme se snažili naplňovat. Vždy šlo a stále jde samozřejmě udělat více a často jsme naráželi na určité limity (peníze, zkušenosti, velikost trhu, lidské kapacity apod.), ale v rámci naplňování vize se nám to daří stále posouvat a ten boj či radši říkejme cesta je v podstatě nekonečná, protože požadavky zákazníků se stále mění a hlavně rostou.

Mít vizi, ať už mluvíme o firmě, zemi či konkrétním člověku, je nejvíce přínosné hlavně v době, kdy se nedaří. Pokud máte osobní vizi a vyhodí vás z práce, tak je to pro vás jen dočasná překážka, ale život se vám nehroutí. Pokud jako firma už pár let stagnujete, ale plníte svou vizi, tak víte, že jdete po správné cestě, jen se musíte lépe adaptovat na změny na trhu a časem dojde k obratu.

Asi nejlepší příklad, kde je vidět, jak špatně se žije bez vize, je naše země. ČR je už dlouhých pár let bez konkrétní vize, bez vize, kterou by sdíleli všichni a hlavně ji každodenní prací naplňovali. Ano, máme podobné plány sepsané v různých programech, jak bude vypadat ČR v roce 2020, ale jen málo z toho je opravdu naplňováno a všemi sdíleno, většinou se začíná s každou vládou znova. Za Havla a v začátcích po 89. jsme měli vizi. Stát se demokratickou zemí západního stylu s jejich životní úrovní a bez komunismu, dokonce i ten světový mír a lidská práva se tam vešla. Kam se tato vize vytratila nevím, určitě ale vím, že tuto vizi už dávno nesdílíme a nenaplňujeme. Teď momentálně žádnou nemáme a i díky tomu je náš národ v depresi, i když se nám zas tak špatně nedaří. Nevidí prostě žadnou cestu, kudy se chceme ubírat. Buď si rychle nějakou takovou stanovíme a vydáme se po ní a nebo to udělá někdo za nás a zřejmě se nám to nebude moc líbit.